čtvrtek 31. července 2014

Budování domečku

      část 4.



Včera jsme položili třetí řadu cihel. Před rokem ve mně zhasla naděje, že bychom se někdy mohli tak daleko dostat. Sousedé nám dělali opravdu peklo. Naštěstí Pán požehnal, a tak jsme teď tam, kde jsme. Sousedy máme sice ze dvou stran hrozné, naštěstí živý plot roste docela rychle :-).

Před rokem jsem si říkala, že na podzim už bych mohla dekorovat vlastní vchodové dveře. Nezdařilo se. Pak jsem si říkala, že bychom se tyto vánoce mohli nastěhovat alespoň do dvou místností. Nezdaří se. Pak jsem si říkala, že první patro stihneme dostavět do začátku naší dovolené. Z toho taky nic nebude. 

Říkám si, že už si nebudu dávat žádné časové limity.....ale na podzim by mohlo být alespoň pod střechou, že? :-D

Učíme se trpělivosti a pokoře. Snažím se nespěchat, obdivuji svého muže, že dokáže stavět dům. Já mu teď nejsem při hrubé stavbě nic platná. A tak se ze mě stává alespoň profesionální svačinářka. :-)

Modlím se, ať se při tom budování nikomu nic zlého nestane. A čekám...až přijde ten den, kdy si sbalíme svých pár švestek a nastěhujeme se. Přece jen už dva roky bydlíme v jedné místnosti. A někdy je to na budku. Už potřebujeme své soukromí. A já svou kuchyň!!! :-)



 





 








"Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání..."



10 komentářů:

  1. To mi připomíná náš postup do nového bytu (čekáme na jeho uvolnění asi 3 roky). Už nic neříkám a nic neplánuju. Věřím, že dům je "jiná liga". Máte můj obdiv a držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach jo, všude je to asi stejné...neskutečná byrokracie, taky budu držet palce, se všemi co jsou na tom podobně hluboce cítím-dokážu si totiž živě představit to hrozné čekání.

      Vymazat
  2. Krásně vám to roste pod rukama :))) ....ať se dílko daří...Šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šári děkuji. :-) Já už teď plánuji, jak to všechno bude vevnitř vypadat a jak si zbuduju nádhernou zahradu (Tvůj bylinkový projekt je mi inspirací), tak uvidíme, kdy se k tomu dostanu :-)

      Vymazat
  3. ...tak toto nás čeká příští týden... viz.můj příspěvek Na samotě u lesa (http://carolinamia.blogspot.cz/2014/07/na-samote-u-lesa.html)
    Tak držím palce, ať se dílo daří...ale teď už to bude ok. Nejhorší jsou ty úřady...o tom bych mohla psát knihu :-( Krásné dny...Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu Věrko, úřady jsou nejhorší a taky domluva se sousedy je pěkně těžká, ale stejně už teď z toho mám takovou radost, že to všechno čekání stálo za to :-)

      Vymazat
  4. Ahoj Veru, brzy se dočkáš, uvidíš žejo, chápu tvé pocity. Také jsem s rodinou žila v jedné místnosti, (polorozbořené), táhlo tam v zimě se to stova dalo vytopit, žili jsme tak 4 roky. už ani nechi vzpomínat, ale napsat jsem hlaně chtěla to, že jsem také stále nemohla vydržet do data stěhování byla jsem netrpělivá a balila několik měsíců dopředu a to jsem ještě ani nevěděla kdyten den D, bude, a dočkala jsem se. Tak vydrž i ty se dočkáš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad to vydržím Marti a jsem ráda, že už se pro to konečně začalo něco dělat :-)

      Vymazat
  5. To je hezké, jak fotíš postupujicí stavbu, to budou jednou vzpomínky :-) Tak přeji, co nejméně překážek a brzké bydlení! My stavět nemůžeme, obávám se, že bychom se rozvedli :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No Míšo, musím přiznat, že taková stavba je opravdu zatěžkávací zkouška pro vztah-vidíme se málo, minimum společného času a když přijde jsme unavení i jít třeba jen na procházku. Ale ten výsledek bude stát za to a my to s Boží pomocí taky ustojíme. :-)

      Vymazat